Na zlaté horečce vydělal ten, kdo prodával lopaty

Účet existuje již

4 roky 5 měsíců
Aleš Hradil
Klondike rush

V dnešním článku se podíváme na jednu zajímavou myšlenku: "na zlaté horečce vydělal ten, kdo prodával lopaty", tedy na princip úspěchu v historickém kontextu Klondike Gold Rush a současných finančních trendech. Toto rčení se používá k popisu principu, kdy zdrojem zisku není přímo účast v hlavním ději, ale poskytování základního vybavení nebo služeb ostatním, kteří se daného děje účastní. Pro lepší pochopení tohoto principu se zaměříme na jeho historické souvislosti a aplikaci v různých oblastech života, včetně současných finančních trendů jako kryptoměn a investičních platforem.

Klondike Gold Rush

Klondike Gold Rush, známá také jako Yukon Gold Rush, byla jedna z nejslavnějších zlatých horeček na světě, kdy bylo objeveno zlato v oblasti Klondike u stejnojmenné řeky v Yukonu, v severozápadní Kanadě. Trvala přibližně čtyři roky, od roku 1896 do 1899. Ačkoli bylo zlato v oblasti Klondike objeveno již v roce 1896, zprávy o objevu dorazily do Spojených států až v červenci 1897. Zlatá horečka skončila v roce 1899, když bylo objeveno zlato v jiných částech Aljašky a Kanady, což způsobilo přesun zájmu do těchto nových oblastí. Odhaduje se, že se zlaté horečky v Klondiku zúčastnilo kolem 100 000 lidí. Cesta na Klondike byla nesmírně náročná, s těžkými podmínkami, a mnoho lidí se vzdalo nebo zemřelo ještě před tím, než dorazili do Dawson City. Přestože se řada účastníků pokusila o nalezení zlata, jen asi 4 000 z nich skutečně zbohatlo díky zlatu nalezenému v Klondiku. Mnoho lidí přišlo o všechny své úspory, čas a zdraví v naději na zbohatnutí, které se jim nikdy nepodařilo dosáhnout.

Princip "na zlaté horečce vydělal ten, kdo prodával lopaty" se v případě Klondike Gold Rush ukazuje v příběhu jednoho z nejúspěšnějších místních obchodníků Josepha Ladueho. Ladue otevřel obchod, který prodával základní vybavení a zásoby pro zlatokopy, včetně oněch lopat a krumpáčů. Vzhledem k vysoké poptávce po těchto nástrojích a obtížné dostupnosti zásob na odlehlém území Yukonu, mohl Ladue prodávat lopaty za vyšší ceny, než by bylo možné v jiných částech světa. Lopaty, které by v normálních podmínkách stály do jednoho dolaru, byly prodávány za více než 10 dolarů, což bylo pro dobu konce 19. století opravdu hodně. Kromě toho vykupoval zpět použité nástroje od neúspěšných hledačů zlata, kteří se vraceli zklamaní a prodával je znovu za vysokou cenu hledačům nově příchozím. Joseph Ladue si svým obchodním talentem zajistil značné jmění. Ladue dokázal, že poskytování základních služeb a vybavení pro hledače zlata může být klíčem k úspěchu, a to i za obtížných podmínek, jako byly ty na Klondiku.

Microsoft a další 

V době technologických revolucí mnoho firem zbohatlo díky poskytování základního vybavení a služeb pro ostatní podniky, které se snažily proniknout na trh. Jeden z dobrých příkladů je růst společnosti Microsoft, která zpočátku zbohatla poskytováním operačního systému pro počítače, aniž by se přímo angažovala ve výrobě hardwaru. Společnost Microsoft si byla a stále je vědoma výhod poskytování svých produktů školám a studentům za symbolickou cenu či zdarma, protože si takto vždy vychovávala další generaci uživatelů.

Stejný princip využívají firmy produkující jiný odborný software pro stavebnictví, strojařství a jiné obory. Poskytováním svých produktů za snížené ceny nebo zdarma studentům a odborníkům ve svých oborech si zajišťují budoucí trh pro své produkty. Takovýto přístup jim umožňuje získávat dlouhodobé zisky tím, že se stávají "prodejci lopat" pro další generace.

Kryptoměny

Stejný princip lze aplikovat i na současný finanční trend – kryptoměny. Kryptoměny, jako je Bitcoin, Ethereum a nespočet dalších, se staly populárním prostředkem investic a zejména spekulací. Přestože někteří jednotlivci a investoři vydělali značné jmění na růstu hodnoty kryptoměn, pro mnoho ostatních se však jedná o značně riskantní a nestabilní investici.

Podobně jako u zmíněné zlaté horečky, vydělávají zejména ti, kdo poskytují infrastrukturu, služby a spojené technologie, jako jsou například burzy, peněženky nebo těžařské zařízení. Tyto společnosti často profitují bez ohledu na to, zda hodnota kryptoměn roste či klesá, díky poplatkům za transakce, těžbu nebo uchovávání kryptoměn.

U investorů, kteří vydělali přímo na kryptoměnách, lze často mluvit o štěstí, protože byli v počátcích této horečky a nákup kryptoměn byla hra nepodložená nějakou hlubší analýzou. Ostatní investoři většinou podléhají efektu FOMO (strach z propásnutí příležitosti), což znamená, že investoři se snaží rychle vstoupit na trh, aby nezmeškali potenciální zisky, aniž by důkladně zvážili rizika spojená s investicemi do kryptoměn.

Investiční platformy

Dalším příkladem aplikace principu "na zlaté horečce vydělal ten, kdo prodával lopaty" jsou investiční platformy s akciemi, ETF či deriváty. Ty využívají toho, že se v posledních letech stále více lidí začíná zajímat o investování jako způsob zajištění své finanční budoucnosti a bohužel i zahnání nudy.

Investiční platformy, jako jsou například Robinhood, eToro, Revolut, Plus500 či XTB, často prezentují myšlenku, že se investování naučí každý, stačí jen chtít a shlédnout několik webinářů. Tímto způsobem vytvářejí falešný pocit jistoty, který může být sice doprovázen slušnými výsledky i po několika letech, ale při prvním náznaku problémů dojde k nepříjemnému vystřízlivění. Problémem nemusí být ani krize samotná, často totiž ani žádná není, ale psychika investora, kdy platí, že největší nepřítel investora je investor sám. Bohužel většina lidí zaměňuje um se štěstím a naopak. Některé platformy nabízí dokonce možnost kopírovat jiné investory, což je průšvih na druhou.

Tyto platformy se stávají "prodejci lopat" v moderním světě investic tím, že poskytují základní nástroje a služby masám, kteří se snaží zbohatnout na akciovém trhu a často na vlastní pěst. Bez ohledu na to, zda se investičním účastníkům daří nebo ne, tyto platformy získávají zisky z poplatků za obchodování a udržování účtů. Je důležité si uvědomit, že tyto investiční platformy omezují investora na tu část trhu, na které je to pro ně nejvýhodnější a jsou tedy schopny služby poskytovat na něm levně či zdarma. Často se tyto platformy zaměřují především na přeexponovaný trh USA, což může omezit diverzifikaci portfolia a přístup k investicím mimo zorné pole mas. 

Některé z těchto platforem umožňují nákupy zlomků akcií, což může mít své úskalí. Jeden z potenciálních problémů je, že investoři nevlastní akcie přímo na své jméno, ale spíše prostřednictvím platformy. Tímto způsobem mohou mít investoři menší kontrolu nad svými investicemi, protože akcie jsou drženy na účtu platformy a ne na individuálním účtu investora.

Druhým problémem může být lákání na obchodování mimo otevírací hodiny burzy. Ačkoli některé platformy nabízejí možnost obchodování mimo tržní hodiny, může to být problematické, protože platforma se stává informovanější protistranou obchodu, která nakonec sama vypořádává všechny transakce za všechny své uživatele po otevření příslušné burzy. Toto může vést ke ztrátě transparentnosti a potenciálně nevýhodným podmínkám pro investory.

Investiční automatizovaná řešení v České republice

V posledních letech se i v České republice stále více lidí začíná zajímat o investování, což využívají i místní poskytovatelé investičních řešení. Některé místní investiční platformy, se však omezují "jen" na poskytování standardizovaného placeného poradenství, které se snaží přesvědčit klienty či případně distributory, že aktivní investování nemá dlouhodobě smysl a optimální řešení je jedině pasivní investování, ideálně do jejich předpřipravených investičních portfolií. O možnosti individuálního výběru není moc řeč, případně je omezená na jednotky nástrojů.

Tyto platformy často účtují klientům za své standardizované služby poplatek ve výši cca 1-1,5 % p.a. navíc (odměna platformy a případně distributorovi "za péči"), což znamená, že klient investuje sice pasivně, ale platí cenu ve výši aktivní dlouhodobé správy. Prodejci distribující takové řešení jsou nadšení, protože za téměř nulovou svou dlouhodobou profesní angažovanost dostanou násobně zaplaceno a vše se řídí samo s pravidelným pěkným reportem zaslaným jejich jménem zákazníkům.

Abych byl férový, je třeba zmínit, že tyto investiční platformy často nabízejí funkcionalitu automatického rebalancování portfolia, zejména mezi dluhopisovou a akciovou složkou. Tato funkcionalita je určitě atraktivní, zejména pro investory s menší bonitou, pro které z ekonomických důvodů bohužel není možné zajistit individuální péči profesionálního poradce.

Rebalancování portfolia je občas nezbytné, avšak by se mělo provádět aktivně po přezkoumání platnosti dohodnutých investičních cílů, současných možností investora a zhodnocení situace na trzích, zejména v souvislosti s politikou centrálních bank ohledně úrokových sazeb. Pasivní rebalancování založené pouze na blížícím se kalendářním datu může být často kontraproduktivní.

Vzhledem k tomuto kontextu, je důležité zvážit, zda automatické rebalancování a standardizovaná pasivní investiční portfolia, skutečně poskytují klientům chtěnou přidanou hodnotu a zda poplatky za tyto služby jsou adekvátní vzhledem k poskytovaným službám a úrovni odborné péče a fundovanosti ze strany osoby distributora.

Závěr

Závěrem, historický příklad Klondike Gold Rush a příběh Josepha Ladue nám připomíná důležitost principu "na zlaté horečce vydělal ten, kdo prodával lopaty". Tento princip je důležitým modelem, který lze uplatnit v různých oborech a situacích. Současně nám poskytuje lekci o tom, jak být úspěšný v proměnlivém a značně konkurenčním dnešním světě.

Aplikace tohoto principu na současný finanční trh ukazuje, že poskytování základních služeb a vybavení pro ty, kteří se snaží dosáhnout úspěchu, může být klíčem k dlouhodobému zisku. V případě investičních platforem a poradců v České republice, které nabízejí placené standardizované poradenství a propagují zároveň jen pasivní investování, je důležité pečlivě zvážit, zda poplatky za jejich služby jsou opravdu adekvátní a zda klientům přinášejí reálnou hodnotu. Kde je však poptávka, tam bude i nabídka. Navíc poptávka po jednoduchém řešení bude vždy existovat

Dobrého poradce charakterizuje to, že kromě rozsáhlých praktických zkušeností poskytuje investorovi nezaujatý pohled, jelikož je schopen se oprostit od emocí, což investor vzhledem ke svému angažmá vlastních úspor nemůže. Kvalitní poradce pomáhá klientům zachovat si rozvahu a klidnou mysl i v nejnáročnějších tržních situacích. Platí tedy, že takový poradce by měl investora vzdělávat, pravidelně s ním revidovat jeho životní cíle a stát se jeho důvěryhodným partnerem. Vynikající poradce by měl být vzdělaný, udržovat si odborný přehled, rozvíjet kritické myšlení a mít slovo pokora ve svém slovníku.

Vzhledem k rostoucí popularitě investování a diskuzím o výhodách a nevýhodách aktivního či pasivního přístupu se pokusím tyto přístupy porovnat. V mém dalším samostatném článku se zaměřím na analytické porovnání aktivního a pasivního investování, přičemž se pokusím objasnit důvody, proč historické lepší výnosy jedné strategie oproti druhé rozhodně neznamenají stav trvalý. Naopak, můžeme být nyní svědky změny trendu. 

Máte k tématu nějakou připomínku nebo dotaz? Chcete osobní konzultaci? Je jedno, zda jste odborník či laik, můžete mě kdykoliv kontaktovat, přímý telefonický/emailový kontakt  na mě naleznete zde.